Podezřelá kampelička pro prominentní členy ODS
Zhruba před měsícem vyšlo najevo, že premiér Fiala v majetkovém přiznání jaksi zapomněl uvést 950 tisíc, které vložil do pražské Podnikatelské družstevní záložny, tzv. kampeličky. Fiala si »neuvědomil, že účet v družstevní záložně znamená nějaký podíl« a měl za to, že jde o běžný bankovní účet. Ono taky milion sem, milion tam, viďte, pane premiére. Jen je trochu těžké věřit tvrzení, že Fiala o svém podílu nevěděl, když své členství v kampeličce ukončil v roce 2020 dokumentem »Ukončení členství v Podnikatelské družstevní záložně«.
Na celé věci je také zvláštní skutečnost, že v majetkovém přiznání Fiala uváděl i daleko nižší sumy a skutečně se tak nemůže vymlouvat na to, že na podíl v Záložně zapomněl – každý rok totiž dostával oficiální pozvánku na valnou hromadu družstevníků. Té se dle svých slov nikdy nezúčastnil. Své členství v kampeličce tak premiér zdůvodnil následovně: »Důvod založení účtu byl jednoduchý: Celý život jsem měl peníze v jedné bance, všichni experti ale radí diverzifikovat. Proto jsem tam část úspor uložil. Ptal jsem se tehdy několika známých, co doporučují, sám moc banky a finanční produkty nesleduji«.
Jak kvalitními poradci se premiér obklopuje, pak asi dokonale demonstruje skutečnost, že za 5 let, po které měl peníze v Záložně uloženy, inkasoval na úrocích 256 korun.
Podnikatelskou družstevní záložnu měl mimochodem premiérovi doporučit jistý Miloš Růžička, který před vstupem Andreje Babiše do politiky radil Agrofertu, a když se s ním rozešel ve zlém, radil ministru vnitra Milanu Chovancovi za ČSSD. Nyní má jeho firma smlouvu s ODS a Růžička patří mezi nejbližší spolupracovníky premiéra Fialy. Jaký byl tedy skutečný důvod uložení peněz a zisku, podílu na kampeličce, doposud není patrné. Instituce je nicméně spojována s podivnými finančními toky, kdy na účty v Záložně mělo být uloženo 350 milionů, za které chtěla Ukrajina nakupovat munici. Peníze přišly na účty, které si zde otevřel chorvatský zbrojař Matias Zubak, jehož rodině patří firma WDG, od které měla Ukrajina munici nakupovat.
Že si zbrojař Zubak vybral pro převod milionů z Ukrajiny právě pražskou záložnu, a ne renomovanou velkou banku, nebyla náhoda. Jednatelem Podnikatelské družstevní záložny byl jeho tehdejší společník v obchodu, pražský bankéř Kamil Bahbouh. 350 milionů nicméně z účtu Záložny zmizelo a oba muži – Zubak i Bahbouh – se nyní přou o to, kdo z nich peníze ukradl. Je toho ale víc. Kampelička, v níž získali podíl a uložili své peníze i další politici ODS, nabízí jen minimum finančních služeb a nad výročními zprávami říká oslovený znalec, že to vůbec nedává smysl. Jaký je tedy skutečný důvod, že celá řada politiků ODS malou kampeličku využívala?
Kolektivní ztráta paměti?
Podivnosti zde rozhodně převládají. Příkladem může být účast Iva Vrzala, exnáměstka ministra zemědělství v Topolánkově vládě, jehož firma byla členem Podnikatelské družstevní záložny, zatímco jeho druhá firma si od jedné z dalších firem napojené na kampeličku půjčila deset milionů. Vrzal si přitom už nevzpomíná, na co desetimilionový úvěr použil. V ODS to tak vypadá v souvislosti s kampeličkou na nějakou podivuhodnou kolektivní ztrátu paměti… Taktéž Fialova účast na kampeličce tak mohla mít ve skutečnosti jiný, zatím skrytý význam, který může být dost dobře kombinací mediálně popsaných, poněkud zavánějících finančních transakcí.
Studie západního pokrytectví
Vrátím se také ještě k úmrtí Alexeje Navalného, které už přes týden plní úvodní stránky všech západních deníků. Téměř žádná média však už v souvislosti s tímto úmrtím nepřipomněla jiný příběh, který se od Navalného smrti liší především v jednom podstatném detailu – odehrál se na druhé straně barikády. Mluvím o Gonzalu Lirovi, kritikovi Zelenského režimu, který v polovině ledna ve věku 55 let zemřel v ukrajinském vězení. Stejně jako Navalnyj byl i Lira »youtuber« s miliony zhlédnutí na svém kanálu.
»Ti, kteří účinně zpochybňují státní narativy a cíle, jsou vždy v nebezpečí,« napsala podplukovnice amerického letectva Karen Kwiatkowska. A dodala, že »nejvíce riskují ti, kterých se vlády bojí. Spojené státy jsou bohaté na takové případy – Gonzalo Lira, Julian Assange, Edward Snowden, John F. Kennedy a jeho bratr Robert a stovky dalších«. Karen Kwiatkowska pracovala několik let i v Pentagonu. Po svém odchodu obšírně popsala korupci v Pentagonu i ve zpravodajských službách. Její poslední článek nazvaný »Navalnyj a Lira: Studie západního pokrytectví« zveřejnila asi měsíc poté, co 11. ledna 2024 zemřel v 55 letech v ukrajinské vězeňské nemocnici v Charkově chilsko-americký válečný zpravodaj Gonzalo Lira.
»Lira a Navalnyj kritizovali a naštvali jisté vlády«, píše Kwiatkowská. »Jeden z nich byl politik, podporovaný řadou vlád, které si přály změnu režimu v Rusku. Druhý kritizoval ukrajinskou vládu za bombardování Doněcka s podporou USA, za odmítání Minských dohod, za nacistický vliv v armádě a ve vládě a za snahu vstoupit do NATO«. Rodiče Gonzala Liry pocházeli z Chile, ale on se narodil v Kalifornii a měl americké občanství. V květnu 2023 byl Lira zatčen a obžalován z »rozšiřování materiálů obhajujících ruskou agresi proti Ukrajině«. Později byl propuštěn na kauci, čehož však využil k pokusu o útěk do Maďarska. Na hranicích byl zadržen a znovu uvězněn. Ve vězení dostal oboustranný zápal plic. I když i jeho otec Gonzalo Lira st. apeloval na americké úřady, aby jeho synovi byla poskytnuta lékařská péče, tak to šéfové vězení ignorovali. Stejně tak nevyslyšeli výzvy magnáta Elona Muska a novináře Tuckera Carlsona k jeho propuštění. Po jeho smrti jeho otec zveřejnil rukou psaný poslední dopis Gonzala Liry, kde popisuje svoje zhoršující se zdraví a marnou snahu vzbudit jakoukoliv pozornost. A k tomu otec připsal: »Má bolest se nedá vydržet. Nemohu přijmout, jak můj syn zemřel. Byl mučen, vydírán a zcela umlčen po osm měsíců a 11 dní a US velvyslanectví mu odmítlo pomoct. Zodpovědnost za tuto tragédii nese diktátor Zelenský s přispěním senilního prezidenta Joe Bidena«.
Novinář a filmový režisér Gonzalo Lira byl v Kyjevě, když ruské tanky vjely na Ukrajinu, ale rozhodl se zůstat, aby mohl informovat americkou veřejnost, co se na Ukrajině skutečně děje. V jedné z jeho prvních reportáží napsal, že »lidé v USA nerozumí tomu, co se tu děje… Americký způsob války je zničit všechno – energetickou infrastrukturu, dodávky vody, telekomunikaci. Zničit zemi. USA to učinily v Afghánistánu, Iráku, Libyi, Sýrii. Nebo se o to aspoň pokusily. Rusové ale nechtějí zničit Ukrajinu… Řekl bych, že navzdory faktu, že ruské letectvo kontroluje ukrajinské nebe, tak ruská armády téměř chodí po špičkách.«
Mimochodem, ani žádný český politik se Lira nikdy nezastal. A česká média mlčela. Kwiatkowská zmínila i známý případ Juliana Assange, o němž v těchto dnech rozhoduje britská justice, zda ho vydá do USA, kde mu hrozí 175 let vězení za to, že ve svojí WikiLeaks zveřejnil množství utajovaných dokumentů. Například o americkém mučení iráckých vězňů v Abu Ghraib. Stejnému obvinění, že údajně obhajoval »ruskou agresi proti Ukrajině« teď čelí i ukrajinský pacifista a odpírač vojenské služby Jurij Šeljaženko, který je rovněž ve vedení několika mezinárodních mírových organizací. Ty nyní organizují petice proti jeho uvěznění.
Nemají rádi žádnou opozici
V první polovině měsíce, konkrétně 8. února, Evropským parlamentem prošlo usnesení o takzvaném Russiagate. Tedy o nařčení z ruského vměšování do demokratických procesů Evropské unie. Tím se tedy usnesení mělo údajně zabývat. Ve skutečnosti však bylo téma zahraničního vměšování zcela zjevně zneužito k politickému boji současného establishmentu, proti jakékoliv výraznější opozici vůči jejich moci. Schválený text tvoří politicky motivované útoky proti katalánskému hnutí za nezávislost. To bylo bez existence jakýchkoliv důkazů obviněno z vazeb na Ruskou federaci a touha Katalánců žít ve vlastním suverénním státě byla označena za snahu o destabilizaci a rozdělení EU. Naprostá šílenost, a někteří politici by se už možná měli nechat vyšetřit odborníkem. Po brutálním potlačování demonstrací, pronásledování aktivistů a snaze zabránit demokraticky zvoleným europoslancům vykonávání jejich mandátu se tak jedná o další útok proti Kataláncům. Příznačné také je, že části finálního textu, které útočí na katalánské hnutí, nezískaly podporu vládní španělské sociálně demokratické strany a Evropský parlament tak nahrál především španělské pravici.
Jak se již stalo v Evropské unii zvykem, v textu nechybí ani kritika Slovenska, v tomto případě složená z nespecifických a nahodilých obvinění o přímé úloze, kterou údajně ruská diplomacie hraje ve slovenském veřejném a politickém životě. Cílem těchto obvinění je čistě diskreditace slovenské vlády za její odlišný pohled na nutnost neprodlužovat válku na Ukrajině. Evropský parlament však zaútočil i na své vlastní členy, kteří se provinili pouze svými nepohodlnými názory, a neexistuje u nich žádné podezření z vazeb na ruskou vládu. Usnesení chce dále proti údajnému vměšování ze strany Ruské federace bojovat přísnější cenzurou sociálních sítí. Jsem pevně přesvědčena, že cenzura není nikdy řešením, a že Evropský parlament by měl naopak proti cenzuře na sociálních sítích bojovat, nikoliv volat po jejím zpřísňování.
Zcela souhlasím s potřebou bojovat proti vměšování cizích států do evropských záležitostí, a to bez ohledu na to, zda se jedná o Rusko, USA, Katar, či jakýkoliv jiný stát. Proto jsem také při hlasování podpořila ty pozměňovací návrhy, které po Evropském parlamentu požadovaly větší transparentnost. Nemohla jsem však podpořit text, který boj proti zahraničnímu vměšování zneužívá k útokům na nepohodlné názory, hnutí či členské státy, a proto jsem nemohla jinak než hlasovat proti návrhu tohoto usnesení.
Kdy a kde se můžeme potkat
Čtvrtek 29. 2. – České Budějovice – od 19.00 hod. v Clarion Congress Hotelu. Hosté: Jana Turoňová, Petra Rédová, Jan Skalický, Kateřina Jirousová, blogger Vidlák.
Pondělí 4. 3. – Prostějov – od 16.00 hod. v Národním domě (Vojáčkovo nám. 218/1). Hosté: Ondřej Dosál, Jana Turoňová, Milan Krajča, Jan Skalický a blogger Vidlák.
Čtvrtek 7. 3. – Orlová – od 16.00 hod. v Domě kultury (Osvobození 797). Hosté: Petra Rédová, Ivan Strachoň, blogger Vidlák.
Celý díl Bez obalu si můžete pustit na YouTube kanálu Kateřiny Konečné nebo na www.bezobalu.info.
(Redakčně upraveno)