Pětidemoliční rozloučení: »po nás potopa«
Tohle vydání Bez obalu se ponese tak trochu ve znamení hesla »po nás potopa«. Přesně tak jsem se totiž cítila, když jsem četla zprávy za týden od 6. do 12. října.
Začneme u nezaměstnanosti, což byl dlouho alespoň jeden z ukazatelů ekonomiky, který u nás bylo možné číst pozitivně. Podle nejnovějších dat z úřadů práce ale nezaměstnanost u nás vzrostla nejvíce za 8,5 roku a poprvé za deset let jsme tak přišli o pozici premianta v rámci EU. Aktuální nezaměstnanost 4,6 % je nejvyšší od března 2017, což překvapilo i samotné experty. Za tímto nárůstem stojí především utlumený výkon českého průmyslu, který v posledních letech dusily především drahé energie, které pětikoalice neřešila. Ještě v roce 2019 přitom nezaměstnanost činila jen 2,7 %. Nyní čeká na práci zhruba o 136 tisíc lidí víc. Očekává se navíc, že nezaměstnanost do konce roku nadále poroste až k hranici 5 %. Je proto důležité, aby se novou vládu podařilo sestavit co nejdříve, a také, aby okamžitě začala konat a netopila se hned od začátku mandátu ve vlastních kauzách, jak už při jejím sestavování vypadá. České republice v mezinárodním srovnání ujíždí vlak na všech frontách a potřebujeme akceschopnou vládu co nejrychleji.
Akceschopnou vládu, která pochopí, že ekonomický systém založený na špatně placené práci v montovně se definitivně vyčerpal a jinak než podporou domácího průmyslu, vědy a výzkumu a zvyšováním minimální mzdy zvrátíme negativní trend jen těžko.
Škody po Fialovi budeme ještě sčítat
Co by také rozhodně napomohlo nakopnutí českého průmyslu, by byla fungující infrastruktura. Další věc, na kterou minulá vláda čtyři roky kašlala. Jak už jsem vás na svých sociálních sítích informovala, končící ministr dopravy a jeden z kandidátů na nového předsedu ODS Martin Kupka v minulých dnech informoval, že Státnímu fondu dopravní infrastruktury chybí v rozpočtu na příští rok 37,5 miliardy. Potřebné peníze se podle Kupky týkají budoucích závazků. Stát tak proto nemůže podepisovat nové smlouvy s dopadem do roku 2026. Peníze tak budou chybět na klíčové projekty, jakými jsou modernizace železničních tratí, obchvaty měst a obcí i dostavba strategických úseků dálniční sítě. Cesta do práce tak u nás lidem ve srovnání se Západem zabere násobně více času, což negativně dopadá především na regiony bez snadno dostupného centra. Je zajímavé, že končící vláda přiznává chybějící peníze v rozpočtu až teď po volbách, zatímco ještě před dvěma týdny jsme poslouchali lži o tom, jak se podařilo ekonomiku nastartovat a celá země bude vzkvétat, podaří-li se pětikoalici její mandát obhájit. Nyní? Chybí 38 miliard na dopravu a je nám jedno, kde je příští vláda vezme. Jak jsem tvrdila už před volbami a tvrdím dál – čtyři roky vlády pětikoalice nás zabrzdily na X let dopředu a skutečné škody, které po této vládě zmaru zůstaly, budeme sčítat teprve časem.
Co ale pociťují občané v naší zemi už nyní, jsou nepřiměřeně drahá data. Další palčivý problém trvající řadu let, s nímž končící vláda nepohnula ani o píď. Zatímco tržby telekomunikačních firem loni vzrostly meziročně o 2,4 procenta na neuvěřitelných 124,4 miliardy korun, lidé v České republice platí nadále za data 6x více než Rakušané a 11x víc než Poláci. Důvodem je především koncentrace tržní síly, kdy 80 procent všech tržeb inkasovala čtveřice největších firem O2, T-Mobile, Vodafone a CETIN a firmy ze skupiny PPF dosáhly souhrnného podílu 42,9 procenta trhu. Doufejme tedy, že nový nominant ANO na ministra průmyslu a obchodu přijde s lepším řešením než před lety Marta Nováková, která přišla s geniálním vysvětlením, že si Češi mohou za drahá data sami, protože jsou příliš často na wifině. To je tak na úrovni vysvětlení nekvalitních potravin jakožto specifika trhu dle přání tuzemských spotřebitelů. Zvýšení konkurence na trhu s telekomunikacemi by tak mělo být dalším úkolem nové vlády, nakolik počet podnikatelů oprávněných poskytovat telekomunikační služby meziročně klesl o 12 %.
Von der Leyenová zůstává. Bohužel
Již jsem vás informovala, že Komise von der Leyenové minulý týden ustála dvojí hlasování o nedůvěře. Po všem, co tato komise provedla – upřednostňování zahraničních zájmů nad evropskými, prosazování větší kontroly nad internetem, tlakem na omezení státní suverenity, likvidací evropského průmyslu v rámci zelené ideologie a diplomatické izolace od zbytku světa, tak politický mainstream v Evropském parlamentu dokázal, že stále není schopen sebereflexe. Dokonce i fakt, že von der Leyenová dosud odmítá zveřejnit své tajné zprávy s Pfizerem, nechávají mainstreamové politiky nadále chladnými.
Ale ne všechny zprávy z EU jsou negativní. Díky neustálému tlaku občanů byla řada vlád členských států donucena postavit se proti šmírovacímu návrhu Chat Control. Návrh, který se nyní znovu snažilo protlačit Dánsko, tak byl opět odložen, což dokazuje, že politika se dá ovlivnit i zespodu. Vzpomeňme si na strany Spolu a STAN, které zavedení Chat Control z počátku podporovaly, a nakonec byly po nátlaku nucené ustoupit a postavit se v rámci EU proti Chat Control. Jen připomenu, že v počátcích pro ChatControl hlasovali také poslanci hnutí ANO a SPD.
Druhá, i když menší, dobrá zpráva, je že Evropský parlament těsnou většinou odmítl uvítat uzavření dohody EU-Mercosur. Ve zprávě o politické strategii EU pro Latinskou Ameriku, byl totiž zahrnutý i bod vítající tuto dohodu, ale poslanci ho během hlasování vyškrtli. Z ČR pro uvítání této dohody hlasovali poslanci z ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN. Poslanci ANO a poslanec David z SPD se zdrželi. Pro vyškrtnutí jsem hlasovala já s Ondrou Dostálem a dále Nikola Bartůšek z Přísahy. Specifickým příkladem je pirátská europoslankyně Markéta Gregorová. Jak jsem již řekla, oslavování dohody EU-Mercosur bylo odmítnuto velmi těsnou většinou, konkrétně šlo o 10 hlasů. Markéta Gregorová hlasovala omylem pro odmítnutí a tato velmi těsná většina tak vznikla i díky jejímu hlasu, i když následně se vyjádřila, že její úmysl byl hlasovat pro oslavování této dohody.
Já doufám, že zbytek EU reflektuje toto hlasování a dohoda nakonec nebude ratifikována. Pokud chceme být nezávislí na zahraničních státech, nemůžeme si dohodami o volném trhu s nimi zlikvidovat vlastní zemědělství. Bez vlastního jídla není žádná nezávislost.