Ukrajina bude muset zaplatit odškodné za běsnění v Oděse
Vítejte u dalšího dílu seriálu Bez obalu, ve kterém si, jak název napovídá, neberu servítky vůči těm, kteří svými svým asociálním rozhodováním škodí spodním deseti milionům.
Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku minulý týden nařídil Ukrajině vyplatit odškodnění kvůli nečinnosti státu během potyček proruských a proukrajinských demonstrantů v Oděse v květnu 2014. V osudný den probíhala událost takzvaného antimajdanu na Kulykovém Poli v Oděse, proti které zakročili ukrajinští nacionalističtí radikálové z organizace Pravý sektor a fotbaloví ultras klubů z Oděsy a Charkova. Demonstranti pak našli útočiště v domě Odborových svazů, kde vypukl požár. Budova byla s pomocí zápalných lahví zapálena radikály z Pravého sektoru.
Verdikt soudu hovoří jasně
Soud shledal za prokázané, že vyslání hasičských vozů k požáru v Domě odborů bylo schválně pozdrženo o 40 minut a ani policie nespěchala z hořícího domu zachraňovat lidi, jichž nakonec zahynulo 47. Soud uznal Ukrajinu vinnou z porušení Úmluvy o lidských právech, konkrétně z porušení práva na život. Ukrajinský stát má tak vyplatit pozůstalým po každé z obětí v přepočtu bezmála 400 tisíc korun a k tomu navíc 300 tisíc třem lidem, kteří přežili s vážnými popáleninami. Ukrajinské úřady navíc dle soudu zbytečně protahovaly také vydání těl k pohřbu. Místní úřady také úmyslně ničily důkazy na místě neštěstí a režim se posléze ani nepokusil pohnat k odpovědnosti hodnostáře, kteří měli na svědomí smrt mnoha lidí.
Takže asi tolik k »demokratickému režimu« na Ukrajině, proti kterému se v českých médiích nesmí nic říct a v době události byla nyní soudem potvrzená realita původně označována za fake news.
Lacina není z laciného kraje
Zvýšení koncesionářských poplatků rozhodně nepřijde občany lacino. Kdo na něm ale dost možná vydělá, bude poslanec Jan Lacina z Dozimetru, pardon STANu. Ten při hlasování o zvýšení poplatků hlasoval jak jinak než PRO, jen aby se krátce na to ukázalo, že skrze svou kavárnu přijímá od ČT statisíce korun. Celá věc je o to horší, že nešlo jen o hlasování, ale Lacina byl dokonce ve věci novely zpravodajem. Předložte mi někdo ukázkovější střet zájmů. Ten však Lacina namísto sklopení uší odmítá, navzdory tomu, že situaci jako střet zájmů vnímá i právník Jan Černý, kterého v té věci oslovila CNN Prima News. Lacina je provozovatelem kavárny Café Nona v budově Nové scény Národního divadla. Kavárna pak dodává občerstvení akcím, které se v divadle odehrávají. Jednou z těchto akcí je festival hudebních filmů Zlatá Praha, kterou pořádá právě ČT. Že nejde zrovna o malé peníze, které Lacina od ČT inkasuje, dokládá faktura zveřejněná na serveru Hlídač státu, podle které si kavárna přišla na 400 tisíc za catering. Celkově se pak dle dohledatelných smluv jedná o částku přesahující milion korun.
Na celé věci je nejvíce zarážející to, že když nyní Lacina dle svých slov nic špatného neudělal, přesto mu morální kompas nevelel celou věc přiznat předem a zdržet se hlasování. Hledat ale morální kompas u poslanců STANu je vlastně možná úplně zbytečné. Hnutí v čele s předsedou Rakušanem se totiž k celé situaci odmítlo vyjádřit. Proč by nám taky vůbec něco vysvětlovali? Věřím, že období dozimetrů, kaváren a dalším podobným kšeftům brzo lidé řeknou STAČILO!
BOX
Věřím, že období dozimetrů, kaváren a dalším podobným kšeftům brzo lidé řeknou STAČILO!
Co nás může motolská kauza stát?
Krátce se vrátím ke kauze Motol, kterou jsem zmiňovala v nedávném vydání Bez obalu v souvislosti s ministrem Válkem a nedostatkem léků. »S křížkem po funuse«, dalo by se konstatovat nyní, kdy ministr Válek plánuje v nemocnici obří audit, ačkoliv při nástupu do funkce sliboval, že nechá znovu zvolit ředitele všech velkých státních nemocnic. Podezření z korupce kolem zakázek v motolské nemocnici totiž nyní znamená velké problémy také pro českou vládu. Ta chtěla z evropských peněz financovat klíčový projekt onkologického centra, nyní ale s velkou pravděpodobností o požadovanou dotaci přijde. Dotace z Národního plánu obnovy, který měl pomoci nastartovat ekonomiky unijních zemí po koronavirové pandemii, měla dosahovat výše až 3,7 miliardy. »Nechci šířit katastrofické zprávy, ale možnost, že se o ty prostředky přijde, je docela reálná nebo realistická,«řekl nyní v rozhovoru pro Seznam Zprávy člen Národní ekonomické rady vlády, Petr Zahradník.
Nejde přitom jen o projekt onkologického centra. Nedávno se dokončila rekonstrukce Modrého pavilonu, jež stála 1,2 miliardy. I na tento projekt přispěla Evropská unie, a i v tomto případě hrozí, že Motol o část peněz dodatečně přijde, protože zakázka v policejním spisu také figuruje. Financování projektu onkologického centra tak bylo ministerstvem dočasně pozastaveno. Právě boj proti onkologickým onemocněním byl přitom jednou z vládních priorit. Ona onkologická onemocnění jsou totiž u nás v evropském srovnání nadprůměrně rozbujelá. Přijde-li Česká republika kvůli korupci o tak zásadní dotace, je otázkou, kde v už tak napjatém rozpočtu bude hledat finance pro dotažení celého projektu. Sen o špičkové onkologické péči pro české občany tak dost možná zůstane pouze jednou z mnoha pohádek Fialovy devastační vlády.
BOX
Sen o špičkové onkologické péči pro české občany tak dost možná zůstane pouze jednou z mnoha pohádek Fialovy devastační vlády.
Pojďme do Evropského parlamentu. Minulý týden totiž vyplavala na povrch další velká korupční kauza. Kromě ní probíhalo také plenární zasedání, kde se již tradičně hlasovalo o stanovisku ke konfliktu na Ukrajině, který se již snad chýlí ke konci. Pochopitelně, Evropský parlament ve svém současném složení není schopen reflektovat dosavadní politiky Unie a ve světle jednání o příměří také opustit svou dosavadní, chciválkovskou pozici, a místo toho hledat způsoby, jak dalším konfliktům předejít.
Kdo to s mírem myslí vážně
Jsou ale i poslanci, kteří si uvědomují, jak důležitá jsou nyní mírová jednání a jak klíčové je zabránit masivnímu zbrojení a dalším provokacím. Podívejme se tedy na některé smysluplné pozměňovací návrhy, které ovšem většina europoslanců zamítla. A pojďme se podívat, jak hlasovali europoslanci z České republiky. Usuďte pak sami, kdo o míru nejen mluví, ale i pro něj hlasuje, a kdo jej pouze zneužívá jako líbivé heslo do politické kampaně a pak hlasuje proti němu.
Tyto tři pozměňovací návrhy byly podány levicovými poslanci z Portugalska, Německa a Itálie; pozměňovací návrh 14, cituji: »po 11 letech války v Ukrajině vyzývá ke spravedlivému trvalému míru, což vyžaduje, aby se vzaly v úvahu příčiny tohoto konfliktu a aby byla ukončena strategie založená na vyvolávání a prodlužování války.« To je dle mého názoru zcela zásadní věta, která by v jakémkoliv stanovisku ke konfliktu na Ukrajině neměla chybět, proto jsem spolu s Ondřejem Dostálem hlasovala pro tento návrh. A hádejte, kdo byl proti?! Všichni z ODS, TOP 09, lidovci, STAN, Piráti, ale i hnutí ANO 2011 hlasovalo proti.
Pozměňovací návrh 15 pak »vyzývá k otevření vyjednávacích kanálů s cílem dosáhnout politického řešení konfliktu v Ukrajině, tj. reagovat na potřebu kolektivní bezpečnosti a odzbrojení v Evropě a dodržovat zásady Charty OSN a Helsinského závěrečného aktu« jednání a odzbrojení, aby členské státy mohly také konečně začít financovat veřejnosti prospěšně oblasti, jako je zdravotnictví či školství. Opět jsme spolu s Ondřejem Dostálem hlasovali PRO tento text. Ostatní se jednání a zbrojařské lobby očividně bojí, a tak poslanci ODS, TOP 09, STAN, pirátů, lidovců, ale i Přísahy a ANO 2011 hlasovali proti.
A konečně pozměňovací návrh 17 »poukazuje na to, že mír a bezpečnost znamená zvýšení mezd a důchodů, zajištění veřejných služeb v oblasti zdravotnictví, vzdělávání a sociálního zabezpečení a právo na bydlení a zlepšení bytových podmínek, nikoli prosazování militarismu, eskalace zbrojení a válku«. I u tohoto návrhu byli proti kromě vládních europoslanců také ti z hnutí ANO 2011. Myslím, že toto ilustruje, kdo to s mírem myslí skutečně vážně. Konečné znění stanoviska však bylo ryze proválečné, tak jako všechny předtím s neustálým posíláním zbraní na Ukrajinu. Proto jsme s Ondrou Dostálem hlasovali proti stanovisku.
Vyšťouchli Konečnou ze STAČILO!?
Ještě, než připomenu termíny březnových debat, tak bych se krátce zastavila u těch bombastických titulků, které o hnutí STAČILO! v uplynulém týdnu vyšly. Prý STAČILO! svolalo v tichosti sněm, ba dokonce si na něj dovolilo nepozvat novináře. Prý STAČILO! neukazuje své politiky! A pak je prý pro jistotu vůbec nemá… A Konečná ve vedení není.
A jak je to doopravdy, bez nánosu jako vždy »objektivních« novinářů? Pojďme si to rozebrat. STAČILO! mělo skutečně svůj sněm. A nikde není napsáno, že tam musí být novináři. Upřímně – když vidím, jak novináři straní vládní koalici a jak informují či neinformují o některých událostech, vůbec se nedivím, že je hnutí STAČILO! na svém sněmu nechtělo. A že neukazuje své politiky? Vždyť to není pravda. Už na konci března budou představeni hlavní kandidáti pro volby do Sněmovny a mohu prozradit, že to budou velmi zajímavá jména. STAČILO! není a nebude výtahem k moci pro různé existence. I proto předsednictvo hnutí velmi bedlivě prověřuje, kdo si do hnutí dává přihlášku a kdo ne! A jak je to s tou Konečnou? To mě hodně pobavilo, když se mě ptali novináři, včetně těch veřejnoprávních, proč nejsem ve vedení hnutí STAČILO!. Vysvětlení je naprosto jednoduché. Zákon v ČR neumožňuje být členem/členkou dvou politických stran zároveň. Kdybych chtěla být volena do čela STAČILO!, musela bych vystoupit z KSČM. A já, na rozdíl od jiných, kabáty nepřevlékám. Překvapilo mě, že tuto obecně známou věc novináři (dokonce ti, které musíme platit z našich poplatků) buď nevědí, anebo dělají, že nevědí, aby mohli vnášet neklid mezi naše voliče. Řekla bych, že z blbosti to určitě nedělají, ale že je to součást širšího cíleného útoku tak, aby nám zabránili překreslit politickou mapu. Závěrem bych ráda dodala, že i toto vnímám jako součást tažení proti návratu autentické levice do Sněmovny. Vládní hlásné trouby vydávající se za novináře totiž zjistily, že na Stačilo! nemohou absolutně nic použít. Žádné kauzy, žádné přešlapy. Proto se snaží vhodit mezi nás klín. Je jen na nás, jak odolní dokážeme vůči těmto nepřátelským útokům být. Chtějí v nás vyvolat pochyby. To ukazuje, že naše cesta je správná. Nenechejme je nás rozdělit!
Kdy a kde se můžeme potkat
Čtvrtek 20. března – Bílovec – od 16.00 hod. v kulturním domě (Ostravská 363/17)
Pondělí 24. března – Frýdek-Místek – od 16.00 hod. v restauraci U Hučky (Slezská 1967)
Úterý 25. března – Nymburk – od 16.00 hod. v Obecním domě Kokos (B. Smetany 55)
Čtvrtek 27. března – Rozstání u Mor. Třebové – od 17.00 hod. v obecní hospodě u koupaliště (č. p. 80)
Celý díl Bez obalu si můžete pustit na YouTube kanálu Kateřiny Konečné nebo www.bezobalu.info nebo na www.nasepravda.cz