Vláda zase dokázala, že je tu jen pro bohaté
Jednou z vládních změn od Nového roku je možnost investovat do Dlouhodobého investičního produktu (DIP) a tím si pořídit doplněk k zajištění na stáří. DIP má představovat novou alternativu pro finanční zabezpečení, která občanům nabízí možnost investovat s daňovými výhodami a přispěním zaměstnavatele. Už nyní se ale objevují kritické hlasy, které ukazují, že jde o produkt, který vytvořili především bohatí pro bohaté. Ministerstvo financí DIP s velkou slávou představovalo jako produkt, který České republice pomůže s rozvojem kapitálového trhu. Po totálním fiasku s projektovanými zisky z nadměrných příjmů se ale i zde dá očekávat podobný výsledek – většinu investic budou banky směrovat do světových akcií a na rozvoj českých firem zbydou drobné. Dalším problémem je samotná investiční síla českých domácnosti.
Chudí mají investovat?
Je sice hezké, že vláda lidem předhazuje možnost investovat, nicméně dle loňských dat polovina Čechů neušetří měsíčně ani 2 tisíce korun a dá se očekávat, že lidé s většími finančními rezervami již nějakým způsobem investují, případně spoří na důchod jinak. Jak tedy přesně má tento produkt motivovat občany k šetření na penzi, když většina z nich vlastně nemá z čeho šetřit? Z mého pohledu jde o produkt, který vznikl jako by ti, co jej vymýšleli, snad ani nežili v současné realitě České republiky. Jaký má smysl na jedné straně vybízet občany k investování, na druhé neřešit zdražování potravin, energií, a zvyšovat daně, aby jim na investování nezbývaly prostředky? DIP je tak pouze dalším produktem pravicové asociální politiky.
Zdražují, protože můžou
A právě o příčinách zmíněných cen potravin v České republice vypovídá nová studie Mendelovy univerzity v Brně, která se zaměřila na sílu potravinových řetězců u nás. Podle studie si šestice společností uzurpuje 75 % trhu, přičemž dvě z nich – skupina Schwarz-Gruppe, kam patří Lidl s Kauflandem a skupina REWE Group, vlastník Billy a Penny Marketu, dohromady ovládá 45 % trhu. Ekonomové český trh definovali jako asymetrický oligopol, kde jen několik významných firem ovlivňuje tržní prostředí a na němž působí ještě velké množství malých hráčů. Zde došlo k výrazné změně od roku 2013, když se trh postupně koncentroval a je tedy méně konkurenceschopný, než byl, protože méně hráčů má větší podíl trhu. Právě od této doby došlo ke značnému nárůstu marží u řetězců, které zaujímají na trhu dominantní postavení. A zatím co obchodníci naopak osočují z navyšování zisků zemědělce a zpracovatele, zákazník v obchodě platí čím dál víc za bezmocného přihlížení lidoveckého ministra Výborného, který přiznává, že pro zdražování vlastně nemá vysvětlení. Pro větší potravinářskou soběstačnost České republiky toho přitom vláda za dva roky neudělala vůbec nic a Agrární komora společně se zemědělci plánuje na přelom února a března masivní protesty proti vládě kvůli růstu nákladů, klesajícím výkupním cenám nebo velké byrokracii.
Tak jak to mají s tím eurem?
Co mě dále v minulém týdnu překvapilo, bylo prohlášení senátorky Němcové. Zatímco ještě před pár dny premiér Fiala občany ujistil, že současná vláda se eurem zabývat nebude, zhruba dva týdny na to slyšíme z úst senátorky Němcové, a to z té stejné ODS, jako je Petr Fiala, slova o tom, že vláda podniká pro přijetí eura konkrétní kroky. Čemu tedy lidé a podnikatelé, pro které by přijetí společné evropské měny znamenalo zásadní změnu, mají nyní věřit? Tohle je to vytváření stabilního a jasného ekonomického prostředí, jak ODS slibovala, když pravá ruka neví, co dělá levá? A z jaké pozice tak činí, když ze 34 Novinkami.cz oslovených poslanců ODS se k euru nehlásil nikdo? I podle nového průzkumu od Medianu si euro přeje pouhá pětina Čechů a 2/3 dotázaných si myslí, že přijetí eura bude pro Českou republiku vyloženě škodlivé. Pokud tedy vláda dle senátorky Němcové podniká konkrétní kroky pro přijetí eura, neměli by si postoj k euru nejprve vyříkat v ODS, případně se podívat, jaký postoj ohledně něj zaujímají občané? To by ovšem vůle občanů musela být něčím, co asociální Fialovu vládu alespoň trošku zajímá. Každopádně to není poprvé, co bychom u ODS mohli pozorovat názorový veletoč. Následující text napsal v roce 2020 Fiala přímo na web ODS k prezidentským volbám v USA: »6. Nové formy hlasování představují riziko. Pro demokracii je důležitá důvěra lidí a taky přijetí porážky jako legální i legitimní. Platí dvakrát měř, jednou řež, než se rozhodneme pro jiné způsoby hlasování. USA bojují s nedůvěrou v regulérnost korespondenčních hlasů posílenou rozdílnými zákony v jednotlivých státech, což ovlivňuje sčítání a zdržuje vyhlášení výsledku. Netrpělivost, podezřívavost a rozhořčení jsou pochopitelné, bez ohledu na to, zda jsou namístě. Tohoto ať si všímají všichni sociální inženýři, co u nás chtějí pořád něco měnit.« – nyní, pod tíhou klesajících preferencí, se Petr Fiala chce stát přesně takovým sociálním inženýrem a mně nezbývá, než se ptát – co tak najednou, pane premiére?
»Nestranná« publicistika ČT
Zajímavý vhled do fungování veřejnoprávních médií, která by z podstaty měla být nezávislá – ostatně Český rozhlas má poskytování nestranného a nezávislého zpravodajství přímo ve svém kodexu – přinesla statistika zastoupení straníků v publicistických pořadech právě na vlnách Českého rozhlasu. Zatím co v období od 1. října 2020 do 30. června 2021 byl poměr zástupců jednotlivých stran rovnoměrný, ba dokonce opozice dostávala ve vysílání více prostoru než vládní strany, po posledních sněmovních volbách v období od 1. července 2022 do 30. června 2023 se situace diametrálně změnila a zatímco zástupci opozice byli pozváni ve 154 případech, koaliční politici dostali ve vysílání prostor 500x. Kolikrát dostal prostor někdo z KSČM? Ani jednou. Ve srovnání s tím dostala ČSSD, která se rovněž nachází mimo parlament, pozvánku 34x. Podle jakého klíče? A jak tenhle ukazatel dokládá »nestranné« a »nezávislé« zpravodajství? To už se od Českého rozhlasu nedozvíte. Jak úsměvné, vzhledem k tomu, že před volbami strany pětikoalice varovaly před uzurpováním mediálního prostoru, a nyní, když v médiích dostávají neúměrný prostor hájit svou asociální politiku, od nich už podobné vzdechy neslyšíte. Je také zřejmé, čí návrat do Sněmovny si v redakcích veřejnoprávních médií přejí. KSČM to bohužel není. Možná proto, že by tam snad konečně někdo mohl říct věci, tak jak jsou. I tomu je ovšem třeba říct STAČILO!
Nůžky se rozevírají
Nerovnost však bohužel nepanuje jen v prostoru veřejnoprávních médií, ale je zakořeněna čím dál silněji i v české společnosti. V porovnání s dalšími vyspělými zeměmi vykazuje Česko jednu z nejvyšších koncentrací majetku mezi úzkou skupinou lidí, když nejbohatších 20 procent lidí v Česku vlastní více než 80 procent veškerého bohatství. Česko v nerovném rozdělení majetku »předběhlo« Německo, Velkou Británii i USA a naše postavení je atypické i ve srovnání s ostatními zeměmi Visegrádské skupiny, mimo jiné i díky tomu, že jediné procento nejbohatších u nás vlastní 36 % veškerého majetku. Procento lidí tak de facto vlastní více než třetinu naší země. A kvůli asociální politice vlády a úsporným opatřením, které dopadají ve většině případů právě na ty nejohroženější skupiny obyvatel, se v následujících letech tato atypická nerovnost bude ještě víc prohlubovat. Tak třeba o tom budou referovat bankéř Síkela z Dozimetru a ministr Lipavský na ekonomickém fóru v Davosu, kam se jezdí vzdělávat. Určitě je totiž trápí, že pár procent těch, kterým slouží, dále bohatne a vlastní rozhodující část majetku, zatímco lidem klesají už dva roky reálné mzdy.
A vláda si ještě z lidí dělá blázny – naposledy ministr Jurečka, který nezvykle napsal všem penzistům novoroční dopis se slibem, jak vláda každému přidá 360 korun. Jen jaksi zapomněl na to, že pro víc než 38 tisíc adresátů tohoto dopisu uváděná částka neplatí. Ale to asi panu ministrovi nikdo neřekl, podobně jako v případě střelby na Filozofické fakultě. V poslední době snad není týdne, kdy by se Jurečkova nekompetentnost neukázala v celé své kráse.
Kde se můžeme potkat