Draze doplácíme na neschopnost asociální vlády
Vítám vás u dalšího BOčka a jsem ráda, že jste si ho v Naší pravdě vyhledali a začítáte se do něj, protože ani v uplynulém týdnu nebyla nouze o události, na které je třeba se podívat BEZ OBALU!
V Evropě ještě doznívají reakce na zprávu bývalého předsedy italské vlády a exprezidenta Evropské centrální banky Maria Draghiho o konkurenceschopnosti EU. Ten v ní konstatuje, že Evropa zaostává za USA a Čínou především vinou vysokých nákladů na energie, jejichž příčinou je nárůst výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. A platí-li ekonomický deficit definovaný v Dragiho zprávě na makroúrovni, je jasné, že v rámci EU bude vlak nejrychleji ujíždět právě státům, kde za energie budou firmy a lidé platit nejvíce.
Občané ČR přitom patří k největším čistým exportérům elektřiny v Evropě. Ačkoliv tedy hrajeme vzorně podle pravidel stanovených EU a vytváříme dostatek energie svépomocí, ve většině zemí, které čistou energii primárně dováží, platí lidé za energie mnohem méně. Tento paradox okomentoval dlouholetý energetický expert Ivan Noveský slovy: »To nelze vysvětlit jinak, než že tyto státy mají své národní vlády, které nenechávají své občany tolik okrádat. Pokud česká firma platí za elektřinu 3,32 Kč/kWh a stejná firma v USA zaplatí za stejnou elektřinu 0,91 Kč/kWh, tak nemůže ta česká té americké konkurovat«.
Čeká nás další zdražování
Noveský zdůrazňuje, že za vysoké ceny energií však nemůže pouze Brusel a Green Deal, jak se politici snaží často prezentovat, ale také vlády národních států. Pro srovnání toho, jak si vede Česká republika, není nutné chodit ani tak daleko. Jak jinak si vysvětlit, že průměrná cena pro domácnost ve 2. pololetí 2023 byla dle Eurostatu v Polsku 5,40 Kč/kWh a v Maďarsku 2,82 Kč/kWh oproti 7,87 Kč/kWh v České republice? Na neschopnost českých vlád poukazuje Noveský také v otázce ceny plynu. Ta byla ve stejném období, tedy druhém pololetí 2023, na Slovensku 16,05 Kč/m3, v Maďarsku 8,94 Kč/m3 a v České republice šílených 29,37 Kč/m3.
BOX
Za vysoké ceny energií však nemůže pouze Brusel a Green Deal, jak se politici snaží často prezentovat, ale také vlády národních států.
»Přitom ještě v roce 1996 byla celková průměrná cena pro českou domácnost 3 Kč/m3. V zájmu českých občanů, průmyslu a zemědělství lze tedy pouze doufat, že u příští české vlády zvítězí zdravý rozum a národní zájmy a vydá se cestou Rakouska, Maďarska a Slovenska za bezpečným a laciným zemním plynem«.
A za pravdu premiérovi nedává ani pravidelný přehled inflačních očekávání finančního trhu od analytiků České národní banky. Podle přehledu tvořeného šestnácti analytiky by se naši občané měli připravit na další zdražování potravin, zatímco růst platů se sníží.
»V následujících měsících nelze očekávat výrazný pokles cen u zemědělských výrobců. U živočišné výroby již dochází k růstu cen. Rostlinná výroba pravděpodobně začne také zdražovat. To se bude postupně přenášet do cen v potravinářském průmyslu, což bude brzdit pokles cen potravin v obchodech,« uvedl Štěpán Křeček, který je zároveň ekonomickým poradcem premiéra Fialy, jenž se proslavil tím, že posílal naše občany nakupovat do zahraničí.
Arogantně přehlížené protesty
Na pozadí debaty o zvýšení platů politiků, které jsem na svých sociálních sítích minulý týden zvlášť okomentovala, pak minulý týden začala další stávka těch, kteří mají tu smůlu, že si o svých platech nemohou rozhodovat sami a stát pro ně prostředky nenašel. Stávkovat kvůli nízkým platům začali zaměstnanci státních zastupitelství v Praze.
Odbory odhadly, že se ke stávce na obvodních státních zastupitelstvích připojilo 102 zaměstnanců ze 109, kteří by za normálních okolností normálně pracovali. Stávka trvala od minulého pátku do úterý a po jejím skončení budou podle mluvčího administrativní pracovníci zahlceni a lhůty pro vyřizování podání se prodlouží. Stávka navázala na třídenní stávku zaměstnanců soudů o týden dříve, kterou kvůli nízkým platům vyhlásil Odborový svaz justice. Předsedkyně stávkového výboru Iva Jurová uvedla na začátku týdne v prohlášení k protestu, že zaměstnanci státních zastupitelství dosud neobdrželi z ministerstva spravedlnosti žádné vyjádření k petici, kterou šéfovi resortu Pavlu Blažkovi zaslali na jaře. Žádali v ní důstojné odměňování administrativních pracovníků a zavedení oddělených tarifů, které zohlední specifika jejich povolání a odpovědnost jejich práce. Vláda však nejen že odmítá státní zaměstnance adekvátně ohodnotit, ministr Blažek je navíc ukázkovým příkladem arogance moci, kdy vláda se zástupci zaměstnanců zcela odmítá komunikovat.
Odmítli diskusi s Orbánem
Ani v europarlamentu však nebylo klidněji, neboť jej minulý týden navštívil maďarský premiér Viktor Orbán, aby představil priority maďarského předsednictví v Radě EU. Návštěvy premiérů předsedající země jsou zcela tradiční. Na této návštěvě však byly dva momenty netradiční. První bylo načasování, kdy byl maďarský premiér donucen návštěvu odložit kvůli povodním, které zasáhly střední Evropu. Druhou deviací od normálu však byla reakce Ursuly von der Leyen a většiny poslanců.
Viktor Orbán zmínil řadu důležitých priorit, jako je konkurenceschopnost, zemědělství či nelegální migrace, předsedkyně Komise a poslanci odmítli využít této možnosti k otázkám na konkrétní kroky, které maďarské předsednictví plánuje, či k představení svých vlastních návrhů tak, jak je u těchto návštěv zvykem. Místo toho Leyen a většina poslanců kteří dostali slovo, zneužili této návštěvy k útokům na Maďarsko. Ve světle reálných problémů, jako je zaostávání Evropské unie za ostatními velkými ekonomikami, poslanci kritizovali Maďarsko za to, že si dovoluje mít odlišný pohled na konflikt na Ukrajině a mluví o potřebě jednat o míru. To, že si Orbán dovolil mluvit o problémech uvnitř Unie a místo toho věnovat svůj proslov především konfliktu na Ukrajině, bylo některými, jako předsedou evropských lidovců Markem Weberem, označeno za »šokující«.
BOX
Poslanci kritizovali Maďarsko za to, že si dovoluje mít odlišný pohled na konflikt na Ukrajině a mluví o potřebě jednat o míru.
To jsou zástupci občanů Evropské unie? Když odmítají diskutovat o problémech těchto občanů a chtějí mluvit jen o neustálém podporování krveprolití na Ukrajině? Když místo hledání řešení na tyto problémy zneužívají příležitost k debatě k útokům pro své vlastní zviditelnění?
Ráda bych mluvila více o navržených postupech maďarského předsednictví a řekla, s čím souhlasím a kde naopak vidím jiná řešení, ale bohužel se na tyto postupy kvůli těmto útokům nedostalo, protože premiér Orbán byl místo toho nucen bránit se útokům na svou zemi a na mírový přístup k válce na Ukrajině. To že poslanci nedebatovali o prioritách, to je skutečně »šokující«. Občas mám pocit, že nesedím v orgánu zastupujícím zájmy občanů Evropy, ale v orgánu, který má na starosti hlavně Ukrajinu.