Fialova vláda se krok po kroku blíží k fiasku
Vítejte u dalšího Bez obalu! Jsem ráda, že si i dnes čtete další díl Bez obalu, případně jej sledujete na mém YouTube kanálu a ideálně navíc sdílíte. Moc si vaší přízně vážím.
Už jen necelý rok zbývá do řádného termínu příštích sněmovních voleb a Fialova vláda dělá nadále i bez Pirátů vše pro to, aby pro její členy skončily tyto volby co největším fiaskem. Jinak si neumím vysvětlit kroky, kterých jsme byli svědky během dalšího týdne vládnutí čtyřkoalice.
Nejprve začněme rekapitulaci dění u tolik propíraného zvyšování platů. Namísto plánovaných 13,7 % nakonec vláda rozhodla o zvýšení o 6,9 %, i tato změna však mnohým přilepší o desítky tisíc a ve výsledku bude znamenat až zdvojnásobení platů za posledních 10 let. Např. u prezidenta republiky, jehož plat v roce 2014 činil 186 tisíc, nyní si však Petr Pavel přijde takřka na 365 tisíc korun měsíčně. Podobně si za posledních deset let přilepšili i premiér a předsedové obou komor Parlamentu, kteří namísto 150 tisíc z roku 2014 budou vydělávat 294 tisíc korun.
Je paradoxem a smutnou realitou, že právě v letech ekonomické nestability, kdy v důsledku inflace byly úspory lidí i vinou politiků znehodnoceny, si právě politici procentuálně polepšili více, než jaký byl růst průměrné mzdy. Ta se za posledních deset let zvýšila o 74 %, platy poslanců se však zvýšily z 56 za 109 tisíc korun, tedy o 96 %, stejně jako uvedené platy předsedů obou komor parlamentu i premiéra.
Že se nůžky mezi platy zaměstnanců a politiků otevírají zrovna u nás, v době, kdy je kvůli nejdražšímu bydlení v EU, cenám energií a pomalu rostoucím mzdám ohroženo chudobou čím dál více lidí, považuji za extrémně nešťastný trend, který u občanů pouze posílí již tak velmi oslabenou důvěru v instituce a politiku jako takovou. Neumím si totiž představit občana, který by nyní, po třech letech Fialovy vlády mohl snad nabýt dojmu, že si politici za svou práci v posledních deseti letech zaslouží skoro stoprocentní zvýšení platu poté, jak Českou republiku provedli sérií krizí.
Nehorázné platy politiků znovu na stole?
A není to pouze zvyšování platů, kde stát vydává na politiky naprosto neadekvátní peníze. I přes zmíněný růst platů politiků v posledních letech si v případě odchodu z vlády přijdou bývalí ministři na tučné odstupné. Na Jozefa Síkelu po odchodu do Evropské komise čeká příjemný bonus k jeho novému platu cca 640 tisíc korun. Za odchod z vlády si totiž přijde na odstupné ve výši tří ministerských platů, stejná odměna pak čeká také na končícího pirátského ministra pro legislativu Šalamouna. Skandální je také to, že končícím ministrům vzniká nárok na odstupné i v případě, kdy končí kvůli vlastní nekompetenci či skandálu. Nárok zaniká pouze tehdy, pokračuje-li v jiné funkci ústavního činitele.
Dalším příkladem nekompetence současné vlády je pak souběžné zvýšení platů soudců. Vláda v rámci zvyšování platů totiž schválila, že se má platová základna pro soudce příští rok počítat jako 2,822násobek hrubé měsíční mzdy v předminulém kalendářním roce. Právě tento koeficient ale soudci v květnu označili za protiústavní, když jej stejným způsobem upravoval tzv. konsolidační balíček. Pokud se tedy Ústavní soud rozhodne zasáhnout znovu, je možné, že bude otázka platů soudců, a na ně navázaných platů politiků, brzy znovu na stole.
BOX
digitalizace po Česku – platy zdvojnásobeny, prostor pro nové zakázky pro kámoše vytvořen a vláda čtyřdemolice jede vesele dál
A zase ta digitalizace
Co je však znovu na stole již nyní, je taktéž hojně diskutovaná digitalizace stavebního řízení. Právě tato kauza, souběžně v jednom týdnu se zvyšováním platů politiků, dokonale demonstruje to, v jaký Kocourkov se Česká republika pod vedením Fialovy vlády proměnila. Ministr Kupka, který agendu převzal po Ivanu Bartošovi, totiž minulý týden na tiskové konferenci oznámil, že s digitalizací se bude muset začít od píky, což celou záležitost prodraží o další stovky milionů korun. Podle Kupky za to může postup Ministerstva pro místní rozvoj, které dle jeho slov postupovalo proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Kupka po jednání vlády dodal, že výběrová řízení neprobíhala transparentně a špatně bylo již celé zadání zakázky, kvůli kterému nový systém nedisponuje všemi potřebnými funkcionalitami. »Jako byste stavěli dům a neměli k němu plány,« shodil Kupka několikaleté Bartošovo úsilí, na které stát minul nemalé prostředky.
Novým termínem je tak rok 2028, jeho zdárnému naplnění však již nyní stojí v cestě řada překážek, např. že Evropská komise odmítne prodloužit České republice lhůtu pro čerpání peněz z Národního plánu obnovy a potřebné stamiliony až miliardy budou muset jít ze státního rozpočtu. Zadání a dokončení zcela nového systému totiž bude trvat nejméně 32 až 38 měsíců včetně několikaměsíčního testování, čímž Česko překročí lhůty rovnou o několik let. Během té doby navíc budou muset stavebníci i úředníci tři roky bojovat s polovičatými systémy.
Aneb digitalizace po Česku – platy zdvojnásobeny, prostor pro nové zakázky pro kámoše vytvořen a vláda čtyřdemolice jede vesele dál. I další týden Fialova vládnutí tak ukázal jediné – je potřeba říct co nejdůrazněji Stačilo!
Od vítačství k zodpovědnému přístupu k migraci?
Pojďme se ale na skok podívat do sousedního Polska. Minulý týden tamní premiér Donald Tusk oznámil, že jeho vláda pozastaví migrantům právo na azyl. Polský premiér, jinak miláček Evropské komise, tak v této problematice vstoupil s Komisí zjevně do sporu. Jeho argumentem je, že Ruská federace a Bělorusko zneužívají migranty a ženou je na polské hranice, a tedy musí sáhnout k tomuto opatření, zatímco z Evropské komise se ozývalo, že Polsko má právo na ochranu svých hranic, ale právo na azyl pozastavit nemůže.
Zahalení tohoto problému do protiruského obalu se však zjevně Tuskovi vyplatilo, neboť ostatní předsedové vlád členských států EU polského premiéra v jeho plánu podpořili. A dokonce i samotná předsedkyně Komise nyní začala slibovat, že v Evropě bude docházet k více deportacím nelegálních migrantů. Je otázka, zda by se k takovému kroku na ochranu našich hranic, jaký udělal Donald Tusk, dokázal odhodlat i Petr Fiala.
Ještě větší otázkou je, zda můžeme čekat skutečně obrat od vítačství k zodpovědnějšímu přístupu k migraci, či zda se Varšavě dostává podpory ze zbytku EU jen výjimečně, odměnou za její protiruský postoj. Doufám, že jde o první případ a že uvidíme více systematických řešení a uvolnění rukou členským státům na ochranu před nelegální migrací. Pokud totiž půjde jen o lidi, kteří jdou skrz Rusko a Bělorusko, a zároveň se budeme dál podílet na rozvracení třetích států, tak tím problém stále spíše ignorujeme, než řešíme…