Kam až zajde Oganesjan gang, který doslova šikanuje názorové oponenty?
Je to v českém politickém prostředí už tak trochu folklór. S ustanovením nové vlády či Sněmovny se vždycky najde nějaká opsaná diplomka. Tentokrát to postihlo nově zvolenou poslankyni SPD Irenu Němcovou. Ta podle zjištění Radiožurnálu opsala polovinu práce z již dříve publikovaných odborných textů.
Tuto kauzu ale minulý týden v médiích zcela zastínila kauza jiného nově zvoleného poslance za SPD, Jindřicha Rajchla. A v tomhle případě cítím potřebu se jej zastat. Rajchlova rodina se totiž minulý týden stala obětí útoku gangu arménského recidivisty Oganesjana, jehož členové narušovali především v posledním půlroce také předvolební mítinky hnutí STAČILO!. A to s jediným cílem. Vyprovokovat potyčky, které si následně natáčeli, aby za tento obsah dostávali peníze od předplatitelů na internetu. V našem případě se neštítili sprostě urážet nás, naše příznivce, pronásledovat naše členy i ve volném čase a záhadně se v přítomnosti jeho gangu začaly ztrácet také SPZky našich aut.
Obtěžovat nemůže donekonečna!
V případě Jindřicha Rajchla pak ale zašli ještě dál a já i dle reakcí veřejnosti doufám, že tohle snad bude pomyslná tečka za jejich napadáním názorových oponentů. Není možné, aby Oganesjan, který by měl být vyšetřován za provozování největšího discord serveru v Česku na sdílení ukradených intimních fotek žen, několik měsíců pro peníze spolu s partou svých příznivců napojených na ODS beztrestně šikanoval lidi, kteří chtějí svobodně projevovat svůj politický postoj. Plně podporuji, aby se téma dostalo na půdu Poslanecké sněmovny a aby se jím konečně opravdu začaly zabývat orgány činné v trestním řízení. Že jediným z českých politiků, který toto chování jednoznačně neodsoudil a postavil se tak na stranu recidivistů, byl zrovna kolega Zdechovský, to mě už potom vůbec nepřekvapuje.
Špatné zprávy z Bruselu
Dobré zprávy bohužel v minulém týdnu nedorazily ani z Bruselu. Ekonom Lukáš Kovanda popsal, jakým způsobem dopadne na české domácnosti dohoda ministrů životního prostředí na úpravě podmínek pro fungování systému emisních povolenek. Ačkoliv byla v médiích tato úprava prezentována jako zmírnění Green Dealu, nejen podle Kovandy jde v důsledku spíše o jeho zpřísnění. Odsunutí systému povolenek ETS 2 o jeden rok totiž nemění hlavní cíl, kterým je dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. To, že cíle bude muset být dosaženo během 22 let místo původních 23, vytvoří vyšší tlak na snižování emisí a nástrojem tohoto tlaku bude rostoucí cena povolenek. Snížení emisí o 85 % do roku 2040 pak vytváří další nový závazek, který zesílí tlak na evropský průmysl. Také podle analytika XTB Jiřího Tylečka bude intenzivnější tempo dekarbonizace znamenat zdražení energií a paliv. Ekonomové tak pomalu začali vypočítávat výši dopadu ETS 2 na domácnost. Ta se bude lišit podle způsobu vytápění a spotřeby energií.
Při ceně povolenky asi 1400 Kč by domácnost v menším bytě s roční spotřebou 10 megawatthodin plynu zaplatila asi o 3400 Kč ročně více. Větší rodinný dům se spotřebou 25 megawatthodin by si připlatil zhruba 8500 Kč. Pokud by cena povolenky dále rostla, zvýšily by se i tyto částky. Ještě citelnější dopad ale čeká ty domácnosti, které topí uhlím. Při stejné ceně povolenky by se jejich roční náklady mohly zvýšit až o 39 procent, tedy přibližně na 25 000 Kč u menších domů a více než 60 000 Kč u větších domů. Podle ekonomů vzrostou také náklady na přepravu zboží a vytápění podniků, což se postupně promítne do cen běžného zboží a služeb. To znamená, že emisní povolenky pro domácnosti se promítnou do celkové inflace. O to důležitější tedy bude, aby budoucí české vlády opět nenechali inflaci zaplatit ty nejzranitelnější vrstvy – právě domácnosti žijící ve starších domech a se staršími typy aut totiž budou těmi, na koho systém emisních povolenek dopadne nejvíc.
Ursula poklonkuje Washingtonu
Evropská unie a vrchní politici evropských států často mluví o potřebě, aby se z Evropy stal geopolitický hráč. Ve spojení s tím také často slyšíme útoky na právo veta v Evropské radě. Právo veta je nám líčeno jako oslabující rozhodnost Unie a národní suverenita je popisována jako překážka suverenitě EU na mezinárodním poli. Jak se však ukazuje, ono to s tou touhou po suverenitě, a tedy i nezávislosti EU na mezinárodním poli, po které volá i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, nebude tak horké.
Z neděle na pondělí 9. a 10. listopadu totiž proběhl summit EU a Společenství latinskoamerických a karibských států v Kolumbii. Spojené státy americké však v říjnu uvalily na kolumbijského prezidenta Gustava Petra sankce. Údajně prý kvůli obchodu s drogami, stejné zdůvodnění, kvůli kterému nyní USA eskaluje napětí s Venezuelou. Ve skutečnosti se však zdá, že Petro Američany frustruje především proto, že je odmítá poslouchat a razí politiku nezávislou na amerických zájmech v regionu.
A co se nestalo? Paní předsedkyně von der Leyenová, jež Latinskou Ameriku vykresluje jako důležitého obchodního partnera, se kterým chce nadále obchodní vztahy rozvíjet, a tím i diverzifikovat evropské obchodní vztahy, reagovala tak, že svou účast na summitu zrušila. Důkaz velmi suverénní politiky Komise. Velkému bratru za oceánem se diverzifikace našich obchodních partnerů nelíbí, což dokazuje i tlak na odebírání ropy z USA. A naše elity velkého bratra vždy nakonec poslouchají na slovo. Překážkou nezávislosti EU není právo veta, tou překážkou jsou ve skutečnosti osoby jako je Ursula von der Leyenová, které poslouchají Washington více než svoje vlastní občany.