Mladí moc nevěří, že Česko bude lepším místem pro život
Máme tady předposlední Bez obalu před Vánoci, kde se podíváme na celou řadu domácích i zahraničních témat, které více či méně rezonovaly v uplynulém týdnu.
Zprávou číslo jedna je, že mladí lidé stále častěji opouštějí Českou republiku. I přes Fialův příslib německých platů je trend jasný, když v dospělosti chce žít v zahraničí až pětina dětí. Nejčastějším důvodem jsou pracovní příležitosti, a do úvah mladých se čím dál více promítá nespokojenost s politickou a ekonomickou situací země.
Na možný odliv mladých lidí upozornil průzkum Mladé hlasy 2024, který provádí UNICEF ve spolupráci s agenturou STEM/MARK. Dotazovány byly děti a mladiství ve věku 9 až 17 let.
Co je ještě více alarmující je, že zůstat v České republice plánuje jen polovina z dotázaných, zatím co zbytek neví, nebo rovnou prohlašuje, že plánuje žít v cizině. Na pováženou je také to, že s vyšším věkem klesá chuť mladých v tuzemsku setrvat. »Výrazně častěji je v pětině, jež se plánuje odstěhovat do zahraničí, zastoupena starší kategorie dospívajících, kteří mají schopnost se orientovat v souvislostech a chápat kontext země,«vysvětlila Jana Špolcová, zástupkyně ředitele agentury STEM/MARK.
Nechuť setrvat v dospělosti v České republice je dána především obecnou nedůvěrou v budoucnost země. Jen čtvrtina dětí si myslí, že Česko bude lepším místem pro život. Čtyřicet jedna procent nevěří, že se něco změní. Sedmnáct procent zmiňuje obavy ze zhoršující se ekonomické situace, kriminality, rostoucího znečištění, nezaměstnanosti i neschopnosti vlády problémy řešit.
Fialovy fantasmagorie
Dobře, bylo by asi nefér z tohoto vinit jen současnou vládu. Co se jí ovšem odpustit nedá je to, že nedělá nic pro to, aby tento negativní trend zvrátila. Naopak. Událostí minulého týdne bylo schválení rozpočtu na příští rok, a mimo jiné oblast vzdělávání zůstává kvůli rozpočtu v nejistotě. Zatímco premiér Fiala kromě německých platů hlásá další fantasmagorie o tom, jak české univerzity za další čtyři roky dostane mezi světovou špičku, akademici uvádějí, že vláda nereflektuje univerzity jako svou prioritu a předsednictvo Rady vysokých škol tak vyzvalo Ministerstvo školství, aby zapracovalo srovnání českých mezd s německými do střednědobého výhledu rozpočtu vysokého školství. Rada zkrátka požaduje činy místo prázdných slibů. Činy, ke kterým se ale Fialova vláda jaksi nemá.
MŠMT pro Echo24 uvedlo, že výroky premiéra Petra Fialy, že Česká republika potřebuje další čtyři roky na to, aby dosáhla úrovně špičkových univerzit, odráží dlouhodobou vizi vlády zaměřenou na zvýšení kvality a konkurenceschopnosti českého vysokého školství. Vysoké školy si přitom dlouhodobě stěžují na podfinancování. Školství bylo před volbami jednou z proklamovaných priorit současné vlády. Ze slibovaných 130 procent průměrné mzdy letos v prvním pololetí dostali učitelé 107,7 procenta. A nejde jen o mzdy.
Do vzdělávání a inovací tak příští rok reálně zamíří kvůli inflaci méně peněz než loni, což nechává velké Fialovy plány růstu ekonomiky jen na papíře. Vládní hospodářská strategie z letošního října sice slibuje dostat Česko do roku 2040 mezi deset ekonomik EU s nejvyšším HDP na hlavu, ekonom Libor Dušek z NERVu však upozorňuje, že rozpočet vede Českou republiku úplně opačným směrem, když veřejné výdaje na vědu a výzkum jako podíl k HDP dlouhodobě klesají a jsou výrazně pod průměrem EU. Jak přitom ukazují poslední data OECD, právě veřejné investice do vědy a výzkumu se během pěti let promítnou v HDP deseti až patnáctinásobně. Jedna z autorek studie, ekonomka Mariana Mazzucato, navíc zdůrazňuje, že veřejné investice přitahují ty soukromé. Pokud tedy státy vytvoří přívětivé investiční prostředí a samy do výzkumu vloží peníze, zvýší investice také soukromníci. Místo investic do budoucnosti země však české školství v příštím rok zřejmě čeká další série protestů za chybějící peníze, když priority naší vlády jsou přes vzletné proklamace, bohužel, někde úplně jinde.
Von der Leyenová kašle na Evropany
Není tomu ani pár dní od voleb nové Evropské komise s její staronovou předsedkyní Ursulou von der Leyenovou, a už se (znovu)začalo kašlat na evropské občany. V tomto případě především na evropské zemědělce, bez kterých bychom neměli kvalitní a zdravotně nezávadnou potravu. Předsedkyně Komise, Ursula von der Leyenová, totiž minulý týden odletěla do Uruguaye, aby finalizovala a podepsala dohodu o volném obchodu mezi EU a Mercosurem.
Mercosur přitom zahrnuje agrikulturní velmoci jako je Brazílie a Argentina a otevření našeho trhu jejich zboží a produktům, na které neexistují takové zdravotní a environmentální požadavky a které jsou i díky tomu levnější na vypěstování či výrobu, znamenají, že kvalitnější a bezpečnější zemědělské produkty a zboží z Evropy jim nebude schopno konkurovat. Staneme se tak ještě závislejší na dovozech jídla přes půl planety a zaplavíme trh méně kvalitním a bezpečným zbožím.
S protestujícími zemědělci si tedy evropské elity hlavu nelámou a francouzský prezident Macron, vnitřním přesvědčením neoliberální politik, který slíbil francouzským a evropským zemědělcům podporu, se ukázal jako naprosto neschopný, když umožnil znovuzvolení von der Leyenové bez toho, aniž by musela upustit od dohody s Mercosurem. To jen ukazuje, že navzdory jejich slovům se není možné spoléhat na slova neoliberálních a klasických politiků. Změnu od nich čekat nelze a je potřeba jim jasně říci STAČILO a vyměnit je. S naším panem premiérem budeme mít tuto šanci již za méně než rok a já pevně věřím, že ji využijeme.
Ovládnou Sýrii islamisti?
Po čase se opět v minulém týdnu na titulní stránky dostala Sýrie. Ta čelí problémům už od počátku tzv. Arabského jara, které datujeme do let 2010-12. Během něj byly svrženy vlády mnohých severoafrických států, které byly západními médii označovány jako diktatury. Nejviditelnější byl případ likvidace Muammara Kaddáfího z Libye, kde k jeho konci přispělo otevřené vměšování ze strany NATO. Podobný osud měl postihnout i Sýrii, kde se to podařilo jen tak napůl. Spojené státy americké byly spokojené, protože obsadily na ropu nejbohatší území, takže zatímco lid Sýrie chudnul, USA vydělávaly a vydělávají astronomické částky. Své zájmy má a mělo v zemi i Rusko, které zde má dvě základny se strategickým přístupem ke Středozemnímu moři, i další státy – zejména Turecko nebo Irák a Írán. Jak jsem ale uvedla na svém Facebooku, absolutně nechápu radost některých politiků z toho, jaký vývoj v Sýrii nastal. Ti, co jsou v našich médiích označováni jako opozice, tak to jsou radikální islamisté, džihádisté, lidé ze seznamu teroristů a zločinci. Dlouholetá česká velvyslankyně v syrském Damašku Eva Filipi, která je aktuálně v nemilosti Jana Lipavského, který – aby si udržel koryto ve vládě – zběhl z pirátské strany, k situaci v rozhovoru pro iDnes.cz dodala: »Před lety v EU prošlo, že můžeme vyzbrojovat rebely, tedy i džihádisty a islamisty.«
Na obzoru povinná »solidarita«
Možná se ještě podívejme na celkové výsledky toho tzv. Arabského jara – je to mimořádná nestabilita celého regionu, chudoba, miliony mrtvých a desítky milionů migrujících lidí v důsledku občanských válek a místních bojů. K tomu jsme jako členská země NATO přispěli, a i my tedy neseme svůj podíl na tomto stavu. Myslím, že v tomto ohledu je volání hnutí STAČILO! po tom, abychom se neangažovali ve vojenských výpadech, které nejsou v zájmu ČR ani EU, naprosto legitimní.
Stejně tak je nutné si uvědomit, že nastalá situace může znamenat značnou migrační vlnu do Evropy. A z té se už tak snadno Česká republika nevyvlékne, neboť pro přerozdělování migrantů bude uplatněn Rakušanův migrační pakt s onou povinnou »solidaritou«.
Snad se tyto scénáře nenaplní, každopádně jsme jim blíže, než si možná myslíme.