Fialova energetická drahota
Máme tu letos první speciální BOčko, kde se podíváme na to, co aktuálně hýbe světem i našimi peněženkami – na oblast energií a energetiky.
České energetické zdroje loni vyprodukovaly 68,7 terawatthodiny elektřiny, což je meziročně o čtyři procenta méně. Důvodem poklesu je především nižší produkce uhelných elektráren, jak vyplývá ze zprávy oborových webů oEnergetice.cz a Ušetřeno.cz. Loňská výroba byla podle ČTK nejnižší přibližně od roku 2001, tedy za více než dvě desítky let. Hnědouhelné elektrárny byly druhým největším zdrojem s 33,4 procenta, přesto vedení ČEZu připravuje ještě v tomto desetiletí rychlý odklon od uhelné energetiky. Vysoká cena emisní povolenky totiž brzy udělá z provozování uhelných elektráren ztrátový byznys. Jak uvedli členové představenstva na nedávné tiskové konferenci, náhradu mají zajistit hlavně plynové elektrárny. Než je ČEZ postaví, bude však Česko muset dovážet chybějící elektřinu z okolních zemí. Ukončení těžby uhlí navíc může mít významné ekonomické a sociální dopady na regiony závislé na těžbě.
Už nyní přitom registruje Česká republika od druhé poloviny roku 2021 ze zemí Visegrádské čtyřky suverénně největší nárůst cen elektřiny pro domácnosti, když mezi prvním půlrokem roku 2021 a prvním loňským půlrokem narostla cena elektřiny českým domácnostem s běžnou úrovni spotřeby hned o 88 procent. V Polsku to bylo o 36 procent, ale v Maďarsku a na Slovensku shodně jen o osm procent. Současně u nás došlo také k nejvýraznějšímu nárůstu veřejného zadlužení a z daného kvarteta zemí Fialova vláda jako první upustila od státní pomoci s platbami za energie. V paritě kupní síly má Česko elektřinu, ale i plyn prakticky nejdražší v EU. A to připomínám, že Česká republika je ze zemí Visegrádské čtyřky dlouhodobě suverénně největším čistým vývozcem elektřiny. Cenu elektřiny pro domácnosti totiž významně ovlivňuje to, jak se poplatky za přenos a distribuci rozdělí mezi domácnosti a průmysl.
BOX
Česká republika registruje od druhé poloviny roku 2021 ze zemí Visegrádské čtyřky suverénně největší nárůst cen elektřiny pro domácnosti.
»Ekologii« zaplatí domácnosti a podniky
V ČR je toto rozdělení nastaveno ze zemí Visegrádské čtyřky nejvíce ve prospěch průmyslu a v neprospěch domácností. Sami si tedy asi umíte představit, co se s cenami stane v následujících letech, kdy s utlumením exportu budeme muset navyšovat import, pokud stát opět nechá primární zátěž na domácnostech. Je patrné, že nejen Evropa jako celek, ale i naše vláda se sama střílí do nohy a hází s nedozírnými následky vlastní občany i podniky přes palubu ve jménu ekologie – či spíše falešné ekologie.
Podle nedávných studií může mít totiž zkapalněný zemní plyn (LNG) vyšší uhlíkovou stopu než uhlí, když se vezmou v úvahu všechny fáze jeho životního cyklu, včetně těžby, zkapalňování, dopravy a zplyňování. Studie z Cornell University zjistila, že uhlíková stopa LNG, což je prakticky metan CH4, může být až o 33 procent vyšší než u uhlí, zejména kvůli emisím metanu během těchto procesů. Metan je totiž mnohem silnější skleníkový plyn než oxid uhličitý, a to zejména v krátkodobém horizontu. Skleníkový efekt metanu je více než stonásobný oproti CO2 v časovém horizontu 20 let. Při výhledu na celé století je násobitel stále přibližně 33krát více oproti CO2.
Významná část LNG dováženého z USA navíc pochází z frakování. Frakování, neboli hydraulické štěpení, je metoda těžby, která umožňuje získávat plyn z břidlicových hornin. Tento proces je spojen s úniky metanu. Podle americké agentury Energy Information Administration, asi 87 až 88 procent zemního plynu vytěženého v USA pochází z hydraulického štěpení. To znamená, že většina LNG vyváženého z USA, včetně LNG dováženého zeměmi jako jsou ty v EU, pochází z frakovaného plynu. Další studie pak ukázaly, že míra úniku metanu při frakování je vyšší, než se dříve odhadovalo. Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) v USA odhaduje míru úniků na přibližně 1,2 procent pro těžbu ropy a zemního plynu. Některé studie však naznačují, že skutečná míra úniků je vyšší. Výzkum například zjistil, že v Permské pánvi, hlavní oblasti frakování, je míra úniku metanu asi 3,7 procent. Výzkum přitom ukazuje, že pokud míra úniku metanu přesáhne přibližně 3,2 procent, dopad zemního plynu z frakování na klima se stane horším než dopad uhlí v období 20 let.
BOX
Naše vláda se sama střílí do nohy a hází s nedozírnými následky vlastní občany i podniky přes palubu ve jménu ekologie – či spíše falešné ekologie.
Samotný proces zkapalňování LNG, jeho doprava z USA do Evropy a následné zplyňování mají pak samozřejmě významný vliv na celkové emise skleníkových plynů spojené s použitím LNG. Zde jsou hlavní faktory, které přispívají k těmto emisím:
Celkově se odhaduje, že tyto procesy mohou zvýšit emise skleníkových plynů spojené s LNG až o 21 procent ve srovnání s jinými zdroji zemního plynu. To znamená, že LNG má významně vyšší uhlíkovou stopu než regionální zdroje plynu, jako je potrubní plyn z Ruska nebo Norska.
Jejich plány nedávají smysl
Z dostupných dat tedy vyplývá jasně, že v dnešní situaci středoevropských zemí včetně ČR, kde stále zůstávají zásoby nevytěženého energetického uhlí, nedává ukončování provozu uhelných elektráren a tepláren v horizontu 5 až 15 let vůbec žádný smysl, pokud by je měly nahradit elektrárny na dovážený LNG, neboť životnímu prostředí to nijak neprospěje, a navíc to bude mnohem dražší. Deindustrializaci Evropy, která odporuje zdravému rozumu, je naopak třeba včas zastavit. Je totiž nad slunce jasné, že politika EU postavená okolo ochrany klimatu je pokusem o ekonomickou sebevraždu páchanou v přímém přenosu. Brusel navzdory všem varováním, že přesně k tomu dosavadní kroky spějí, dál pokračuje navzdory datům stejným směrem a odmítá své záměry korigovat. Stále více lidí, politiky nevyjímaje, si přitom uvědomuje, že je třeba zatáhnout za záchrannou brzdu, dokud ještě je čím brzdit. Jak uvádí list Les Echos, tři francouzští ministři Marc Ferraci (ministr průmyslu), Benjamin Haddad (ministr pro Evropu) a Agnes Pannier-Runacherová (ministryně pro životní prostředí), apelují na předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou, aby odložila Green Deal o několik let. Cokoli jiného podle nich bude »závažnou politickou chybou«. Stejného názoru má být celá francouzská vláda a prezident.
Architekt evropského Green Dealu Frans Timmermans z Nizozemska přesto nadále tvrdí, že je třeba v dekarbonizaci evropské ekonomiky a společnosti pokračovat a že změny mají zaplatit hlavně bohatší Evropané. Jako by tomu tak snad někdy v realitě bylo, jak vidíme na příkladu naší probruselské vlády. I proto je třeba jí říct na podzim v parlamentních volbách jednoznačně STAČILO!, aby nás v Bruselu při dalších jednáních o Green Dealu zastupovala vláda, která se nebude hrbit před zájmy USA a EU.