»Křišťálová čistota« pirátů – samá jizva, samý šrám
Moc Vás opět zdravím u čtení dalšího dílu seriálu Bez obalu, souhrn událostí uplynulého týdne začneme tentokrát u Pirátů. Jejich image neúnavných bojovníků za transparenci totiž utrpěla další, dost výrazný šrám. Postarala se o něj náměstkyně pražského primátora Jana Komrsková. Ta ve svém poradním týmu zaměstnala zastupitele Prahy 10 a taktéž člena Pirátů, Petra Beneše. Na tom by nejspíš samo o sobě nebylo nic tak zajímavého, kdyby Beneš zároveň nebyl životním partnerem Komrskové, kterému se shodou okolností podařilo zvítězit ve výběrovém řízení, jež bylo na pozici poradce vypsáno.
Beneš ve výběrovém řízení porazil hned devět dalších kandidátů a Komrsková celý postup při výběrové řízení hájí tím, že Beneš nejlépe splňoval posuzovaná kritéria. Nám, daňovým poplatníkům přihlížejícím zvenčí, tedy nezbývá než doufat, že mezi tato kritéria nespadala třeba délka vztahu s paní náměstkyní.
Antikapitalismus vadí, protekce ne
Celá situace je o to vtipnější, že to není zase tak dávno, co Komrsková byla jedním z hlavních hlasů uvnitř Pirátské strany, který volal po odvolání Janky Michailidu ze stranického vedení za to, že si dovolila zúčastnit se akce zvané Dny antikapitalismu. Komrsková se tehdy nechala slyšet, že Michailidu by se neměla zviditelňovat přes Pirátskou stranu a měla by hledat štěstí jinde. Následně pak zveřejnila výsledky hlasování o odvolání Michailidu z předsednictva ještě dříve, než měly dle jednacího řádu veřejnosti odtajněny. To také dost napovídá o tom, jak se Komrsková zvládá řídit vnitřními předpisy. Pokud podobně postupovala i při dodržování všech nezbytných formalit výběrového řízení, není se čemu divit, že její partner z výběrka vyšel jako nejvhodnější kandidát.
Přes kritiku Michailidu o zviditelňování se přitom jen o pár týdnů později Komrskové podařilo Pirátům udělat promo, za které by se nestyděly ani staré struktury ODS. Celkem paradox. Situace má alespoň malý happy end v tom, že ačkoliv dle Komrskové bylo samozřejmě vše křišťálově čisté a transparentní, Beneš na místě poradce přeci jen končí.
BOX
Byla mezi kritérii výběrka i délka vztahu s paní náměstkyní?
Říkají, co si máme myslet
Dále mě v uplynulém týdnu zaujala nová reklamní kampaň pod hlavičkou projektu »Nebát se a nenaletět«. O projektu se na webu nenaletet.cz píše následující: »Projekt Nenaletet.cz přináší objektivní, ověřené a fakty podložené informace o aktuálních tématech. Pomáhá s orientací v tématech, která zajímají média, veřejnost, ale jsou také terčem dezinformačních kampaní a různých internetových podvodníků. Informační platformu provozuje Ministerstvo vnitra, na přípravě spolupracuje s dalšími složkami státu i veřejné správy.«
De facto se tedy jedná o vládní projekt placený daňovými poplatníky, skrze který se vláda snaží přinášet »objektivní« a »ověřené« informace, za pomoci, nichž bojuje proti dezinformacím. Pojďme se tedy podívat na některé plakáty a příspěvky na sociálních sítích, kterými projekt Nebát se a nenaletět promlouvá k veřejnosti.
Ve vlacích Českých drah se pak například dozvíte, že pracující Ukrajinci přináší miliardy do státního rozpočtu, protože jich 94 tisíc v České republice pracuje. Podle aktuálních dat však do České republiky přišlo již 337 tisíc ukrajinských uprchlíků, a to jde pouze o oficiální čísla, přičemž se dá čekat, že skutečný počet bude zřejmě ještě o něco vyšší. Pracuje-li tedy oficiálně ani ne třetina všech uprchlíků a zbytek pobírá dávky, nějak nerozumím tomu, proč se Ministerstvo vnitra prostřednictvím nějakého nového – rádoby dezinformace vyvracejícího projektu, snaží manipulovat veřejnost o tom, jak se nám vlastně pobyt uprchlíků na našem území vyplatí.
Navíc když z institucí jako např. VZP jsou již dříve dostupné zprávy o tom, že náklady na léčbu ukrajinských uprchlíků se vyšplhají až k sedmi miliardám korun, zatímco zisky z pojištění pracujících uprchlíků budou zhruba o 2,5 miliardy nižší. V podobném duchu pracuje projekt Nebát se a nenaletět také s různými termíny, když pojem kvóta nahrazuje vzletným termínem »cílená pomoc«. Naši obyvatelé by tak měli být nově na pozoru, aby se jim nestalo, že nenaletí projektu Nebát se a nenaletět, který si vlastně sami platí, aby jim říkal, co si mají myslet. Aneb další skvělý zářez celé Fialovy vlády a ministra Rakušana. Bohužel tuto propagandu musíme platit my všichni.
Jsem zvědavá, jak nám v budoucnu vláda – třeba skrze zmiňovaný projekt – bude vysvětlovat své další kroky, jako např. zvýšení sazby DPH na léky z 10 na 12 %, když ve vyspělých zemích jako je Švédsko je tato sazba nulová, ve Francii činí 2 %, ve Španělsku 3, v Chorvatsku a Maďarsku 5 a v Polsku 8 procent. Zdražení léků přinese do státní kasy podle odhadů ročně zhruba 3 miliardy z kapes nemocných, což jsou ve většině případů starší lidé, mnohdy v důchodovém věku, kterým vláda sebrala peníze nedodržením zákonné valorizace důchodů. Tři miliardy z kapes nemocných českých občanů, kteří si za léky připlatí, aby se náklady na obranu mohly zvýšit na 2 % HDP. Myslete na to, až vám příště bude vláda skrze svou interpretaci faktů tvrdit, že nemáte naletět. A myslete na to také, až se budete příště před volbami rozhodovat, které strany skutečně chtějí hájit zájmy obyvatel České republiky.
Kazetová munice je nelegální svinstvo
Naprosto zděšena jsem byla, když jsem četla komentář od Alexe Švamberka z Práva – kdysi rudého – s titulkem »Nedémonizujme kazetovou munici«. Ne, pane Švamberku, kazetovou munici nemusíme démonizovat. Kazetová munice je prostě – a s velkým prominutím – nelegální svinstvo. A je úplně jedno, která mocnost ji používá. Z rozhodnutí amerického prezidenta Bidena dodaly USA Ukrajině první větší várku kazetových bomb, které Ukrajinci okamžitě použily proti ruským zákopům. Biden sice současně prohlásil, že šlo o velmi »složité rozhodnutí«, které však musel učinit, neboť Ukrajincům dochází klasická dělostřelecká munice.
Kazetová munice je zakázána od roku 2008, kdy 111 států podepsalo Úmluvu o zákazu kazetové munice. Dnes tato Úmluva platí ve více než 120 zemích. Za Českou republiku ji podepsal tehdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Podle experta na mezinárodní právo Pavla Hasenkopfa jde podle českého trestního zákoníku »o nedovolený způsob boje, a podněcování k němu, jeho veřejné schvalování či nadržování jeho pachatelům je trestné podle trestního zákoníku č.40/2009 Sb.«.
To však evidentně nezabránilo poslanci Evropského parlamentu Tomáši Zdechovskému (KDU-ČSL), aby zaslání kazetové munice nadšeně uvítal. Podle něj se nyní »ruské jednotky v zákopech hodně zapotí, a to ne kvůli slunci… Bidenova administrativa konečně přijala rozhodnutí dodat Ukrajině kazetovou munici. Tohle bude opravdu fičák«, porušil europoslanec svými slovy dle výkladu, který jsem uvedla, český trestní zákoník. Ovšem ani česká vláda se od tohoto kontroverzního rozhodnutí nijak nedistancovala. Na rozdíl třeba od Německa, kde i ministr obrany Boris Pistorius prohlásili, že Německo se bude řídit Úmluvou o zákazu kazetové munice a v žádném případě ji neposkytne Ukrajině.
Zbraň proti civilistům
Kazetová munice je silně odsuzována za zabíjení a mrzačení civilistů kvůli sému širokému rozptylu. Každá odpálená raketa se ve vzduchu rozptýlí a rozmístí 72 kusů protipěchotní kazetové munice na plochu, která odpovídá fotbalovému hřišti. Řada z těchto bomb však po dopadu neexploduje a stávají se stejně nebezpečné, jako jsou třeba nášlapné miny. Human Rights Watch upozornila, že například v Kosovu a i v Srbsku tato munice zabila mnoho civilistů i dlouho po válce. O to horší, že mezi nimi byly i děti, které považovaly malé žluté padáčky na munici za hračky. Ve zprávě obranného výboru britského parlamentu poslanci přiznali, že až 12 % kazetových bomb shozených na Kosovo britskými letadly nevybuchlo ihned a téměř 10 000 bomb zabíjelo civilisty po válce. Neočekává se, že tato munice bude zneškodněna před rokem 2024, to znamená, že je nebezpečná ještě čtvrt století po válce.
Mluvčí bezpečnostní rady Bílého domu John Kirby sice přiznal jen asi 3% nevybuchlé munice, ale některé americké aktivistické odhady se dostávají až je 40 % takovýchto kusů. Jedná se tak o mnoho tisíc bomb, které rozsévají smrt ještě dlouho po válce. Je proto pochopitelné, že několik států jihovýchodní Asie vyzvalo USA, aby kazetovou munici na Ukrajinu neposílaly. Ministerstvo zahraničí Laoské lidově demokratické republiky vydalo prohlášení, že jako »největší světová oběť kazetové munice vyjadřuje nesmírnou obavu z použití kazetové munice« a vyzývá nejmenované státy, aby se už »nikdo na světě nestal obětí« těchto zbraní. K Laosu se přidaly Vietnam a Kambodža, kde byly zabity desítky tisíc lidí po bombardování, které před půl stoletím nařídil tehdejší ministr zahraničí USA Henry Kissinger. Předseda vlády Kambodže Hun Sen vyzval prezidenta USA jako dodavatele a prezidenta Ukrajiny jako příjemce nepoužívat kazetovou munici »protože skutečnými oběťmi budou Ukrajinci«. »Budou velkým nebezpečím pro Ukrajince až 100 let po válce,« dodal. Ukrajinští představitelé sice ujišťují, že tuto munici nepoužijí proti cílům na území Ruska, ale nevylučují, že ji budou používat i proti ruskému obyvatelstvu na Donbasu a na Krymu. Zástupce Pentagonu Colin Kahl uznal, že USA docházejí zásoby klasické dělostřelecké munice, kdežto kazetové mají téměř 8 milionů kusů.
Chtěla bych na závěr vyzvat českou vládu, aby toto rozhodnutí co nejhlasitěji odsoudila. Jakožto jeden ze států vázaný Úmluvou o zákazu kazetové munice bychom neměli alibisticky mlčet.
Nezapomeňte dát odběr na mých sociálních sítích, ať Vám žádná videa neutečou, a teď už mi nezbývá než Vám popřát hezké dny a na shledanou za týden.