Hned na začátku dnešního dílu Bez obalu bych chtěla moc poděkovat za neskutečnou podporu uskupení STAČILO! Uspěli jsme v 11 ze 12 krajů, kde jsme kandidovali. A u toho 12. bych se ráda zastavila. Chtěla bych poprosit voliče z Libereckého kraje, aby zpozorněli. A vy, co nějaké znáte, dejte jim vědět. V Libereckém kraji STAČILO! skončilo se 4,99 % a k postupu do zastupitelstva chybí pouze 9 hlasů. Kdo jste naši koalici v Libereckém kraji podpořili, zkontrolujte, prosím, zda byly vaše hlasy správně přepočítány – jestliže víte, že jste šli volit například v trojici, zda jsou ve výsledcích skutečně započítány tři hlasy. Zjistíte to skrze portál www.volby.cz, kde se proklikáte až k jednotlivým okrskům. Jakékoli nesrovnalosti, prosím posílejte na info@konecna.cz a vždy, prosím uveďte vaše jméno i konkrétní okrskovou volební komisi. Moc vám děkuji. Už v minulosti se nám podařilo kvůli chybování v přepočtu získat zpět mandát například v Brně…
Falešné slevy a triky obchodníků
Setkávám se s tím čím dál častěji. Slevy a jejich sledování je něčím, co se pro spoustu našich občanů stalo neoddělitelnou složkou nakupování. Jsou lidé, kteří už nakupují jenom zboží, které je ve slevách. Pro jiné pak sleva slouží jako klíčový faktor při nákupu konkrétního zboží, jehož nákup by si bez slevy jinak odpustili. Tím, jak občany ožebračila Fialova pětidemolice pro mnoho občanů jsou slevy ještě důležitější.
Vedení velkých řetězců si samozřejmě všimla tohoto trendu, kterým se domácnosti snaží bojovat proti inflaci, a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se tak musí zabývat falešnými slevami a dalšími triky, kterými se obchodníci snaží maximalizovat svůj zisk. Obchody jsou dle mluvčího úřadu, Martina Švandy, slevami natolik zavalené, že spotřebitelé vlastně už ztratili ponětí o tom, jaké jsou standardní ceny.
Ačkoli od loňska platí novela zákona, jež prodejcům ukládá povinnost zveřejňovat nejnižší cenu zboží za posledních 30 dnů, ze které by pak měla být vypočtena výše slevy, vzhledem k narůstajícímu podílu zlevněného zboží v supermarketech ani tato novela není dostatečná. Problémem je především vymahatelnost, konkrétně zanedbatelná výše pokut, které Česká obchodní inspekce za falešné slevy a špatné značení cen supermarketům ukládá. Zákazník v obchodě těžko pozná, zda je sleva opravdu počítána ze správné částky. Často tomu tak není, což potvrzují kontroly České obchodní inspekce, která ve druhém čtvrtletí letošního roku uložila supermarketům za falešné slevy a účtování jiné než inzerované ceny pokuty v celkové výši 5,8 milionu korun. Porušení právních předpisů bylo zjištěno u více než 40 procent kontrol. Je tedy evidentní, že supermarkety si těžkou hlavu ze správného označování zlevněných produktů nedělají a milionová pokuta je pro řetězce počítající tržby v miliardách skutečně zanedbatelnou.
BOX
Supermarkety si těžkou hlavu ze správného označování zlevněných produktů nedělají a milionová pokuta je pro ně zanedbatelná.
Další potenciální nekalou obchodní praktikou je označování zlevněných produktů v případě, kdy je výhodnost nákupu pro spotřebitele téměř nulová. Třeba jako když Albert na Praze 2 lákal koncem června na slevu šesti třetinkových lahví plzeňského piva, zlevněných za posledních 30 dní o 10 haléřů. Že nadnárodní řetězce, které v posledních letech využívaly inflaci k neúměrnému nadsazování marží, mnohdy za zboží druhé kvality, ještě mají zapotřebí přistupovat k podobným praktikám, považuji za něco, na co je třeba upozorňovat a proti čemu by se měl stát snažit bojovat všemi dostupnými prostředky. A to i za cenu vyšších pokut, dojde-li k odhalení, že zákon byl v konkrétních případech skutečně porušen.
Zdaňme nejbohatší!
Část zemí G20, tedy největších ekonomik světa, navrhuje něco, po čem v politice volám již roky a bez čeho se řešení současných světových krizí zkrátka neobejde – vyšším zdaněním těch nejbohatších. Země G20 argumentují tím, že nejbohatší procento světové populace se podílí na produkci skleníkových plynů stejnou měrou jako nejchudší dvě třetiny lidstva. Analýza britské organizace Oxfam, která bojuje za odstranění chudoby ve světě, loni spočítala, že dvanáctka nejbohatších miliardářů je ročně zodpovědná za produkci 17 milionů tun ekvivalentu oxidu uhličitého svým životním stylem, který obnáší časté létání soukromými tryskáči a používání luxusních jachet. Létání soukromými letadly přitom produkuje až desetinásobek skleníkových plynů při přepočtu na jednoho pasažéra než komerční lety. Trend je nicméně jasný – i zástupcům daleko větších ekonomik, než je ta naše, dochází, že vyšší zdanění nejbohatších je nevyhnutelnou cestou. Jen u nás asociální vláda nechává zaplatit krize ty nejohroženější zdražováním léků a jednadvacetiprocentní sazbou DPH na vložky a tampony.
Ještě se zastavím u dvou aktualit z Evropského parlamentu… Asi nikoho pak nepřekvapí, že zatímco se Maďarsko přidalo k Nizozemsku a požaduje výjimky z paktu o migraci, který by měl v EU vstoupit v platnost do poloviny roku 2026, česká vláda na jakoukoli snahu o výjimku rezignovala. Maďarům stejně jako Nizozemcům, vadí princip, dle kterého přetíženým zemím budou ostatní státy pomáhat převzetím části migrantů nebo finanční či materiální podporou. Obě země žádají možnost dobrovolného vystoupení z plnění paktu.
V tiskovém prohlášení pak maďarská vláda uvedla, že hodlá sama prosazovat migrační politiku, která bude ochraňovat národní zájmy, zatímco vláda v Nizozemku plánuje zavést nejpřísnější azylovou politiku v dějinách země. U nás si s Fialovou vládou a ministrem Rakušanem, který z odhlasovaného »výpalného« mohl vyjednat výjimky, kdyby neřešil pouze korupci ve vlastní straně, o odvážné migrační politice můžeme nechat jenom zdát.
Výjimka z migračního paktu
Minulý týden jsem podepsala žádost, aby Evropský parlament hlasoval o usnesení vyzývající k umožnění členským státům EU vystoupit ze společné migrační politiky. Takto z ní již má výjimku Dánsko na základě speciální dohody a já se domnívám, že by bylo správné umožnit toto i ostatním členským státům. Kvóty, či platit za nepřijímání migrantů pokuty, totiž odmítám. Tak nám držte palce, aby se o usnesení hlasovalo a skutečně bylo schváleno. Ukázalo by to v Bruselu, co si lidé o migračním paktu skutečně myslí a snad by to vedlo k umožnění výjimek. Pak už by bylo jen na nás změnit vládu v České republice, protože i kdybychom panu Rakušanovi naservírovali tuto možnost pod nos, není vůbec jasné, zda by ji využil. Když totiž mohl samotný migrační pakt odmítnout, neučinil tak, a naopak se nám jej snažil představit jako úspěch.
V červenci 2024 vydala Evropská komise svou každoroční zprávu o právním státu. Česká republika nebyla příliš kritizována, neboť jak je nelepším zvykem této Komise, většina kritiky musela být z politických důvodů směřována na Maďarsko a nově též Slovensko, kde volby nedopadají podle představ bruselských elit. Ale něco přece jen Komise i České republice vytkla, všimla si totiž toho, co čeští politici a mnohá mainstreamová média raději přecházejí, a to je kauza Dozimetr. Tu Komise zařadila do kategorie korupce na vysoké úrovni a upozornila na to jak dlouho vyšetřování, nejen této kauzy, trvá. České republice pak doporučila pracovat na zkrácení trvání vyšetřování případů korupce na vysoké úrovni a zajistit nezávislost vyšetřování a stíhání těchto kauz. Inu, vskutku pěkné jméno nám děláte, pane ministře Rakušane, když nás na podezřele dlouhé trvání a ohrožení nezávislosti vyšetřování vašich kauz musí upozornit i Evropská komise. A to je přitom posloucháte jako poslušný psík, na rozdíl od lidí, kteří jsou ochotni hájit také národní zájmy, jako to vidíme například na Slovensku. Bohužel nám tu vaše hnutí může dál krást a dělat ostudu ještě jeden rok.